O čem vypráví židle

Zuzana Lebedová     |    13. 11. 2018

Neustále mě udivuje, kolik českých manažerů dodnes žije v paradigmatu podniků z devadesátých let: jejich touha po samostatné kanceláři vybavené velkou koženou židlí je často motivována potřebou zdůraznit svůj status. Přestože za posledních 20 let (především vlivem generace mileniálů – a díky jim za to) se pohled na to jak a kde v práci sedíme zcela zásadně proměnil:

1. Hlavní důraz je kladen na svobodu a autonomii: ve vztahu k prostorovému uspořádání to znamená: nechci být vázán jednou židlí, která symbolizuje mé omezené postavení ve firmě (na rovině vertikální i horizontální). Rozmístění židlí by mělo být výhradně funkční.
2. Spolupráce a zábava jsou jedna strana téže mince. Neboli, nechceme neutrální, nezabydlené a studené zasedačky; nejlepší brainstorming stejně probíhá ráno u přípravy kávy.
3. Společnosti se „zplošťují“. Složité grafy hierarchického uspořádání ve firmě, které zpomalovaly schvalovací procesy a snižovaly efektivitu práce, ustupují modelům, kde se podporuje zplnomocnění jednotlivých týmů a jejich jednotlivců a kde manažer funguje spíše jako kouč.
4. Zcela zásadní je rovnováha pracovního a soukromého života. Projevuje se mimo jiné i tím, že využíváme různé nástroje ke zvýšení efektivity našeho myšlení a zároveň k uchování zdraví, jako jsou například sit-and-stand pracovní stoly.

Výstupy z MINDIO analýz tyto změny jednoznačně odráží. Týmy vyjadřují velmi pozitivní asociace pojmům „spolupracuji“ a „mluvím s kolegy“, ale na druhou stranu často velmi negativní asociace pojmům „naše zasedací místnost“, přestože to je přece prostor primárně určený ke spolupráci.
Týmy také často vnímají pojem „můj šéf“ a „vidím svého šéfa“ jako elementy, které přispívají k dobré, pozitivní atmosféře. Přítomnost zkušenějšího, který je navíc jedním z nás, vyvolává v lidech jistotu.
Ještě se nestalo, že by slovní spojení „sedím blízko kolegů“ bylo vnímáno v rámci týmové dynamiky negativně. Spolupráce a vzájemná inspirace (dnes například i v nově vznikajících coworkingových prostorách) jednoznačně nahradila „klid pro práci“, který byl dříve považován za základní stavební kámen efektivity.

A na závěr jedna zajímavost z oblasti neurolingvistického programování. Ustálených spojení a rčení, které využívají obrazné významy slov „sedět“ nebo „židle“, je celá řada. Mohou mít konotace pozitivní i negativní, v řeči jsou využívány k tomu, abychom vyjádřili status, emoce, nebo i nutnost komunikace.

nevydrží chvíli sedět, je to neposeda
je usedlý; usadil se
sedneš si z toho na zadek, až to uvidíš
to nás zvedlo ze židlí
málem jsem spadl ze židle, když jsem to slyšel
nevydržel jsem u toho sedět
sedne mu to
pojďme si na to sednout
udržel si židli vs. byl sesazen
sedí na dvou židlích

Jedno z takovýchto obrazných vyjádření však předznamenává konec židle jako symbolu společenského statusu: Vzpomeňte si, kdy a v jakém kontextu jste naposledy použili slovo „trůnit“ a co jste tím vlastně mysleli ;-).